Musím vás zklamat – nechci tu velebit „to“ PR, které si většina lidí představí jako vtíravou taktiku nutící novináře i nebohé občany dozvídat se o věcech, které si to rozhodně nezaslouží.

Chci mluvit o „jiném“ PR, kterého se tomuto světu nedostává opravdu katastrofálně: PR ve smyslu schopnosti popisovat sebe/svoji práci/firmu jednoduchými pojmy. A navíc takovými pojmy, které podstatu vystihnou tak, aby byla OPRAVDU zajímavá, a měla REÁLNOU šanci někoho zaujmout.

Zakopaný pes tohoto typu komunikace je zkrátka v tom, že pro mnohé PR je prostě násilné šíření nesmyslů. Jenže: ti opravdu dobří a rozumní to nedělají  – nemá to totiž smysl. Nemá smysl bombardovat novináře tiskovými zprávami, které příjemce unudí k smrti (kdyby do nich tedy náhodu někdo klikl, což neklikne.) Nemá smysl snít o tom, že čtenáři budou nadšeně číst vaše internetové stránky plné frází a floskulí o nejlepších produktech, nejkrásnější dovolené a nejbělejších plážích.

Dobrý obsah + dobré PR = TEN SPRÁVNÝ SMĚR

Kdo to činí dál, popírá největší revoluci v komunikaci posledních let: fakt, že dobrý (= opravdu zajímavý a vyhledávaných) obsah na internetu či  – budiž  – třeba i v tiskové zprávě, má cenu zlata. Protože jen opravdu dobré texty mají šanci být čteny v onom přehlceném informačním oceánu.

Nejopomíjenější otázka, s níž by měli vstávat i uléhat (s mírnou nadsázkou řečeno) opravdu všichni, zní: „Popisuju sám sebe opravdu tak, aby to někoho zaujalo? Jsem schopen v propagaci mé firmy zdůraznit to, co mě opravdu odliší od konkurence? Nabízím lidem informace, po kterých opravdu někdo touží a bude je ochoten číst?“

Pozor, jsou to otázky velmi kruté, protože v naprosté většina případů zní odpověď: Ne – jen se zcela zbytečně snažím někomu vnucovat něco, co je každému zcela ukradené.

Trochu vás možná omlouvá fakt, který si je jen málokdo ochoten připustit: že zkrátka není vůbec jednoduché to zajímavé/komunikovatelné vyhmátnout. Jak prosté…

To proto říkám, že vše na světě potřebuje lepší PR: tedy schopnost jednoduše popsat věci, které bude někdo schopen pochopit a ochoten číst/vnímat.

Když se dívám na „nebohé“ české politiky proklínající novináře, kteří o nich odmítají psát hezky, říkám si: jak jednoduché by bylo dosáhnout opaku. Jenže to ti politici prostě neumí a ještě hůř nechápou základní kouzlo novinářské a PR práce.

Když si v nějakém luxusním hotelu zahloubám do propagačního letáku, v němž se to hemží stále stejnými větami o „dokonalém luxusu, nejlepším a jediném místě na relaxaci a pohádkové romantice ve dvou“, říkám si: jak jednoduché by bylo vypíchnout něco opravdu pozoruhodného, jako například, že masáž Vám prodlouží pocit štěstí a spokojenosti, jelikož Vám otevře čakru srdce nebo jaké má blahodárné účinky na Váš zdravotní stav, psychiku a stav mysli.

Když zabrousím na stránky cestovek, jejichž zaměstnanci zažívají na cestách opravdu fascinující dobrodružství, ale na stránkách se objeví je mdlé texty o „šumění moře pod palmami navozujícími pravou pohodu“, trpím jak zvíře. Prostě to ty cestovky neumí. A i proto říkám: dobré PR by opravdu spasilo svět. 🙂