Čeština je krásná řeč. Ona má obrovskou plejádu slov pro obyčejné věci. Třeba kulaťoučké jablíčko. To neřeknete jinou řečí. Angličan musí říct „a little round apple“, malé kulaté jablko…Tomu přece chybí barva i vůně. Je to váš rodný jazyk, a proto ho neslyšíte jen ušima jako jiné řeči, které jste se naučili. Slyšíte ho taky žaludkem, který se vám sevře, taky srdcem, které se rozbuší, nebo zádami, kde vám přejde mráz. “ – Jan Werich

Pan Werich moc dobře věděl, co říká a nezbývá, než mu dát za pravdu, čeština je nádherný rozmanitý jazyk. Jen si to představte, že nějakou skutečnost dokážete vyjádřit jedním slovem, ale i souvislou větou a stále to bude znamenat totéž, i přes to se ale najdou situace, kdy nám slova dochází a tentokrát nemyslím, když před vámi stojí milovaný člověk a vydává vám lásku… Na druhou stranu štěstí popisujeme skrze řadu slov, pomocí kterých vyjadřujeme své pocity a sdělujeme je tak druhým. Každý z nás se jistě ocitl v situaci, že své emoce jen těžko dokázal popsat. Neexistovala „vhodná slova“. Co když v našem jazyce neexistuje slovo, kterým bychom naše pocity označili?

Štěstí je komplexní pojem, který má mnoho podob. Zahrnuje velké množství pozitivních emocí, pocitů, vlastností, charakteristik, zážitků, zkušeností a stavů mysli. Zároveň souvisí s nesčetným množstvím dalších pojmů – láska, přátelství, svoboda, duše, pochopení, radost, touha, laskavost, morálka, pohodlí, naděje…a to vše nalezneme ve slovech. Např. Romeo a Julie jejich příběh je plný lásky a citů.

Slova jsou v mojí oblasti to podstatné a důležité. Někdy opravdu záleží jen na názvu tiskové zprávy nebo o použití právě těch správných slov. A tak jsem došla k zamyšlení nad dnešní dobou a to přesně řečeno nad adolescenty…je to generace, která by po nás měla náš obor převzít a začala jsem se trochu o nás PR managery obávat!

Představila jsem si Romea a Julii jak spolu mluví a přesunula jsem celý rozhovor do roku 2017. Vypadalo by to zřejmě takhle…?

Julie: Musíme si promluvit.

Romeo: Už zase?

Julie: Budu se vdávat.

Romeo: Zbláznila ses?

Julie: Vezmu si Adama.

Romeo: Toho z Ráje? Patříš ke mně.

Julie: Jak to víš?

Romeo: Nevím. Každý to ví. I Shakespeare to napsal.

Julie: Umřu, když odejdeš.

Julie: Už si jí to řekl?

Romeo: Evu do toho netahej.

Julie: Je to tvoje žena.

Romeo: Je 21. století a my dva patříme k sobě.

Takhle nějak si představuji dialog Romea a Julie, kdyby žili v dnešní komplikované době. V cestě jejich lásce by nestály znepřátelené rody, ale zmatek, který je dnes ve vztazích docela běžný, ale alespoň si to říkají slovy.  A teď jsem se zamyslela nad tím, jak by takový rozhovor probíhal mezi adolescenty v roce 2017. Na mobilní přístroj by přišlo několik různých obrázků, smajlíků a prapodivných hesel, kterým já, ale i možná oni sami ani nerozumí! ?

Tak nevím, jak tu naší PR branži budou jednou dělat! Asi bude plná výstupů složených z obrázků a piškvorek! ?

Od pracovního stolu Martina Valerie